Vždy máme tendenci si myslet, že ten, kdo je "opuštěn", je ve vztahu velkou obětí. Stává se však, že ten, kdo je opuštěn, je v naprosto pasivní situaci a je nucen se vyrovnávat s pocitem bezmoci.

Jak bojovat proti jistotě partnera?

Ti, kteří zůstanou, se nechají strhnout pocit zrady i kdyby k žádné "zradě", správně řečeno, nedošlo.

Ti, kteří zůstali, se cítí unášeni, opuštění, odmítnutí, nemilovaní... bez půdy pod nohama. Těm, kteří zůstali, zbývají jen slzy.

Někdy, v závislosti na nepřipravenosti nebo překvapení z novinky, má člověk nutkání žonglovat, aby toho druhého přiměl k obratu. Ale je to zbytečné.

Existují padouši a oběti?

Děláme chybu, když se domníváme, že ten, kdo ze vztahu odešel, "má dobrou náladu". Vnímáme ho jako padoucha příběhu, jako toho, kdo způsobuje utrpení. Ale tak to přesně není...

Ve stabilním vztahu, který začal s úmyslem, aby byl co nejdelší, je jasné, že oba směřují k upevnění páru.

Očekává se, že láska bude na věky věků a bez ohledu na to, jak moc člověk sleduje vývoj vztahu, láska, touha a zájem o udržení svazku mohou skončit na jedné straně.

Někdy se stává, že oba ztrácejí zájem postupně a téměř současně. Ve většině případů je však tento nezájem jednostranný.

Kdo přestal milovat Ten, kdo přestal milovat, by nerad přestal milovat, ale to není rozhodnutí, to se prostě stane.

Dlouho v sobě hledá touhu, vášeň z prvních dnů, ale nic nenachází. Prožívá velký konflikt a upadá do stavu smutku.

Vina a frustrace

Kdo také přestal milovat ztratil lásku a dlouhou dobu se často obviňuje, předvídá partnerovu bolest a chce se vyhnout tomu, aby mu ublížil.

A často ve snaze popřít, že pocity prostě vyprchaly, v přesvědčení, že musí existovat přesvědčivější důvod, proč se to stalo. oddělení že nestačí, že láska a touha vyprchaly, ale že se dělají chyby.

Pokud se v této situaci ocitnete, dávejte pozor, abyste si odloučení zbytečně nezkomplikovali víc, než je přirozené, a vyvarujte se následujících situací:

• Vyvolat sterilní diskuse
• hledání vnějšího vztahu jako způsob, jak se potrestat za vinu, že jste přestali milovat svého partnera.
• Vyhledávají nucenou blízkost, aby "zamaskovali" své skutečné pocity a záměry.
• Opovrhovat partnerem nebo se k němu chovat lhostejně a představovat si, že vás kvůli tomu přestane milovat také, což vám usnadní rozhodnutí.

Takové postoje pouze prodlužují a zvýrazňují nevyhnutelnou bolest při rozhodování.

Nikdo se ráno neprobudí se zjištěním, že se chce odloučit. Je to proces, který si sami postupně uvědomujeme.

Ti, kteří touto zkušeností procházejí, procházejí bolestným reflexivním ústupem, protože často nedokážou snadno přijmout realitu svých pocitů.

A dokud si neuvědomí, že není možné spolu dál žít, truchlí nad ztrátou lásky, společných plánů a projektů.

Je chybou domnívat se, že ti, kdo se chtějí rozejít, "mají dobrou náladu". Rozdíl mezi těmi, kdo odcházejí, a těmi, kdo zůstávají, spočívá v tom, že ti, kdo odcházejí, prožívají smutek ještě předtím, než se rozchod uskuteční.

A k tomu všemu přidejte odvahu potřebnou ke komunikaci s partnerem a vyrovnanému zvládání důsledků tohoto rozhodnutí.

Drobné ztráty

Rčení "když jeden nechce, dva se nehádají" platí dokonale v případech, kdy je touha po rozchodu jednostranná. Když jedna ze dvou stran přijde sdělit toto rozhodnutí, už dávno dozrála - a trpěla.

Pocit úlevy, který zažívají ti, kdo odcházejí, a zdánlivá jednoduchost, s níž se s problémem dokážou vypořádat, jsou často považovány za necitlivost, a to je další chyba.

Každý si bolest ze ztráty prožívá po svém a ve svém čase a po prvním nárazu je dobré mít vždy na paměti, že ve vztazích lásky neexistuje žádný záruční list a už vůbec ne datum platnosti.

Začátek, střed a konec. I vztahy, které trvají "dokud nás smrt nerozdělí", prožívají na své cestě drobné ztráty.